Desítka od Jitky pro Kristýnu Čmejlovou | 9.

Pro deváté vydání Desítky jsme si vybrali dětskou fyzioterapeutku Kristýnu Čmejlovou, kterou na Instagramu můžete znát jako @FyzioKristy. Kristýna má za sebou mnohaletou praxi právě v oblasti dětské fyzioterapie, konkrétně se zaměřením na psychomotorický vývoj kojenců a správnou manipulaci s nimi. Na svém profilu se věnuje vzdělávání maminek i tatínků a ukazuje jim, jak mohou svým miminkům dopřát přirozený a zdravý vývoj. Tak vzhůru do čtení!

Desítka otázek od Jitky pro Kristýnu Čmejlovou alias FyzioKristy

Co bylo tvé nejhorší rozhodnutí posledního roku, které bys vzala zpět?

Když se nad tím zamyslím, tak si asi nevybavím jedno konkrétní rozhodnutí, které bych si chtěla vzít zpět. Jsem typ člověka, který nad důležitými věcmi hodně přemýšlí. Promýšlím různé scénáře, probírám si situace ze všech stran a o zásadních rozhodnutích hodně mluvím i s manželem, který má na věci klidnější a diplomatičtější pohled než já. To mi často pomáhá získat odstup.

Ale vybavuje se mi jedna situace. Nebylo to vyloženě rozhodnutí, spíš moment, kdy jsem někomu blízkému v rodině řekla upřímně, že mě něco mrzí. Nebyla to příjemná konfrontace a ten člověk zareagoval způsobem, který jsem nečekala. Od té doby se náš vztah ochladil.

A je to vlastně zvláštní. Nemrzí mě, že jsem byla upřímná. Nemrzí mě, že jsem řekla, jak se cítím. Mrzí mě výsledek. Jak to nakonec dopadlo. Zároveň si ale uvědomuji, že pro starší generaci může být těžké unést, když věci děláme jinak. Když dokážeme nahlas říct, co se nám nelíbí.

Kdybys měla zítra neomezený rozpočet na své aktivity nebo podnikání, co bys udělala jako první?

Asi bych jako první neinvestovala do ničeho obrovského ani okázalého, ale do věcí, které by mi ubraly mentální zátěž z každodenního života. Možná to nezní jako velký podnikatelský sen, ale pro mě by obrovská pomoc byla třeba krabičková strava, pravidelný úklid nebo více hlídání.

Protože ve chvíli, kdy člověk podniká, tvoří obsah, pracuje, je mámou a zároveň chce mít i nějaký partnerský život, je té organizace a přemýšlení kolem všeho opravdu hodně. Takže bych si nejdřív koupila čas. Čas na sebe, čas s manželem, čas na odpočinek a taky prostor na tvoření.

Hrozně by se mi líbilo mít třeba i trenéra, který by mě podržel v pohybu a v péči o tělo. Možná to může znít povrchně, ale já tyhle věci vnímám jako obrovský bonus. Ne jako samozřejmost, ale jako něco, co člověku může reálně zlepšit kvalitu každého dne.

A co se týče podnikání, tam bych určitě investovala do své knihy. To je jeden z mých velkých snů. Chtěla bych ji udělat krásně, kvalitně, tak, abych z ní měla sama radost a zároveň aby opravdu pomáhala rodičům. Dopřála bych si možnost vytvořit ji bez kompromisů. Od obsahu přes ilustrace až po finální zpracování. Mám totiž spoustu nápadů, co všechno bych ráda vytvořila a rozjela. Pro všechno se strašně rychle nadchnu, v hlavě si to vyšperkuju do detailu a právě proto by pro mě bylo krásné mít prostor některé sny dotáhnout opravdu naplno. Protože realita má většinou trochu jiné tempo.

Co zbytečného jsi v poslední době koupila?

Tak to vím úplně přesně. Byla to čokoláda, kterou jsem potají snědla. S nikým jsem se nerozdělila.

Jak by vypadal tvůj ideální den volna?

Tak tam mám vlastně dvě roviny.

Já hrozně ráda trávím čas s manželem a dcerou. Takový ten uvolněný, kdy nikam nespěcháme a nic nás netlačí. Ráno si uděláme vajíčka nebo lívanečky a k tomu marmeládku od babičky. Pak se projdeme, jsme spolu venku nebo vymyslíme nějaký výlet. Tyhle dny mě strašně nabíjí a nepotřebuju u nich dělat vůbec nic speciálního.

A pak je tu druhý scénář, kdy se na chvíli odprostím od maminkování a trávím čas s kamarádkami. Vyjedeme si někam spolu, zajdeme do kavárny na dobré jídlo, vymyslíme nějakou společnou aktivitu. A tady je jedna věc, která se nedá ničím nahradit. Je to ta ideální příležitost vzít si na sebe světlé oblečení a vypnout to věčné hlídání. Jestli jsou děti v pořádku, jestli nepotřebují čůrat, jestli mají plná bříška, jestli jsou spokojené, jestli se zrovna spolu neperou, jestli dostaly všechny stejně. Prostě si jen užívat čas s kamarádkami, v klidu si popovídat, dozvědět se o sobě něco nového. A tohle mi hrozně chybí, protože tyhle chvíle jsou pro mě vzácné.

Takže jsem v tomhle rozpolcená a nevím, co bych upřednostnila. Ideálně všechno. :D

Co z tebe nejvíc vysává energii?

Přemýšlení nad tím, co budu vařit další dny, co musím nakoupit a jak to všechno načasuju. To neustálé opakování jedné věci desetkrát dokola. A pak to věčné balancování. Role podnikatelky, mámy, manželky, kamarádky i hospodyně.

A k tomu se snažit si udržet respektující přístup. Nezvyšovat hlas a neříkat pořád jen NE. :D

Je to strašně těžké a bohužel nemůžu být ve všem stoprocentní. Někdy mám pocit, že se honím víc, než bych chtěla.

Kdy jsi svou nejlepší verzí?

Já vlastně věřím, že svou nejlepší verzí jsem každý den. Ne ve smyslu, že jsem každý den dokonalá, výkonná, trpělivá a všechno zvládám s úsměvem. To vůbec ne. Ale jsem taková, jaká v daný den dokážu být.

Baví mě moje práce, baví mě tvořit obsah a pomáhat rodičům. A zároveň se učím, že nemusím zvládat úplně všechno na sto procent. Snažím se na sobě pracovat, učit se, vnímat svoje chyby a posouvat se dál. Ale zároveň se čím dál víc snažím netlačit na sebe tím, že musím být pořád lepší, hezčí, výkonnější a nonstop v zenu.

Dokonalost mě upřímně spíš děsí. Přijde mi hrozně svazující. Takže se snažím ten tlak ze sebe spíš snímat, než si ho ještě víc vytvářet.

A možná právě v tom jsem svou nejlepší verzí. Když se nesnažím být někým jiným, ale přijímám se v tom, kde zrovna jsem. Někdy to vyjde líp a někdy vůbec. :) Ale to je prostě život.

Jaký byl zatím nejlepší den v tvém životě?

Já jsem člověk, který má radost opravdu z maličkostí. Nepotřebuju žádná velká gesta ani velké zážitky, radost mi udělá skoro cokoliv. Třeba slané brambůrky. Domů je nekupujeme, protože je to prasárnička, takže když mi je manžel občas večer donese k televizi, je to pro mě jak Vánoce. :D

A kdybych měla zmínit jeden jediný den, asi by mě pak mrzelo, že jsem to řekla, protože za chvíli bych si vybavila dalších deset úžasných dnů.

Když to ale vezmu za poslední dobu, jsou to dny, kdy se sejdeme celá rodina, oslavíme dceřiny narozeniny a panuje taková přátelská atmosféra. Nabíjí mě ta dětská radost a zároveň dojetí z toho, co kolem sebe mám. Že to všechno můžu prožívat.

A celkově jsou moje nejhezčí dny opravdu spjaté s dcerou. Musím říct, že si tohle období mateřství teď hrozně užívám a moc mě naplňuje. Jen mě mrzí, jak rychle utíká.

Co jsi nejraději dělala jako malá?

Od nějakých sedmi let jsem dělala balet a to bylo něco, co mě hrozně naplňovalo a bavilo. Měla jsem v něm druhou rodinu. S holkama z baletu jsme si i dneska pořád blízké, sdílíme spolu život a to, kam jsme se každá posunula.

A balet mě nasměroval i k tomu, co mě baví dodnes. Miluju klasickou hudbu, divadlo, kulturu. Snažím se k tomu vést i dceru. Bylo to období, kterým jsem opravdu žila každým dnem.

A pak mám ještě jednu úplně jinou vzpomínku. S jednou kamarádkou jsme si pořád hrály na čarodějky. Vymýšlely jsme lektvary, kouzlily, vyvolávaly duchy a byly jsme takové malé ježibabky. Dneska by se asi řeklo, že jsme byly trochu ezo. Ale bylo to hrozně zábavné. Měly jsme svůj svět, svoji fantazii a díky tomu jsme si dětství krásně ozvláštnily.

Máš nějakou oblíbenou činnost, která tě uklidňuje?

Mě vždycky chytne uklízecí rapl. Nejradši bych celý byt vyházela, přeorganizovala, uklidila. Jenže s dítětem to moc nejde, takže se do toho sice pustím, ale nakonec udělám ještě větší bordel, než jsem měla, a pak to před sebou tlačím jako takový rest. :D Douklidit se mi to nějak nedaří. Ale uklízení jako takové fakt miluju.

A pak vaření. To mám taky hrozně ráda, jen bych na něj potřebovala víc klidu. Ne jenom takové ty rychlovky ve stylu šup šup, ať je to za mnou.

A když potřebuju vypnout úplně, pustím si Car Radio od Twenty One Pilots a pořádně si zatancuju. :D

Já jsem prostě taková domácí puťka a vůbec se za to nestydím. Tohle mě uklidňuje nejvíc. A nejlíp, když si to ještě zapiju teplou kávou.

S kým bys chtěla trávit více času?

Tady musím na prvním místě určitě zmínit manžela. Po narození dítěte toho času na sebe máme extrémně málo a mrzí mě to.

A pak vlastně se všemi ostatními. Mám pocit, že v dospělosti se setkávání musí mnohem víc plánovat. S nejbližšími sice udržujeme kontakt přes telefon, přes zprávy a hlasovky, ale osobní setkání to zkrátka nenahradí.

Takže rodina, kamarádky. A měla bych se častěji ozývat babičkám a dědovi. Vím, že tenhle čas je omezený a člověk si musí vybírat, kam ho dá. A já si čím dál víc hlídám, aby ho dostali ti správní lidé.

Bonus: Tip na tvou oblíbenou knihu, film nebo podcast.

Z filmů mám ráda Než jsem tě poznala a S láskou, Rosie. Taková ta srdcovka na večer, kdy chci vypnout a u něčeho se i dojmout.

Z knížek určitě Alex, léto a já od Emily Henry. Příjemné, lehké čtení, přesně to, po čem ráda sáhnu, když si chci od všeho oddychnout.

A podcasty poslouchám hrozně ráda. Pravidelně si pouštím MAMA on air. A teď mám i jednu novinku, na kterou se moc těším, svůj vlastní podcast na Hero Hero, Fyzio Kristý.

Moc děkujeme, Kristý, že sis na naši Desítku udělala čas! A pokud se chcete ve vývoji vašeho dítka vzdělávat víc do hloubky, sledujte Kristý i na jejím HeroHero. Najdete tam nejen všechny informace, které se vám budou hodit u narozeného miminka, ale i spoustu rad pro situace, kdy máte doma malého školkáčka nebo školáka. Takže si tam to své najde opravdu každý.