Někdy si říkáme, kolik rozhodnutí za děti děláme ještě dřív, než se nás stihnou na něco zeptat, cokoliv udělat…nebo si vůbec rozmyslet, co vlastně chtějí. 

A jedno z těch úplně prvních bývá jakou bude naše dítě nosit barvu nebo s čím si bude hrát. Holčička přece musí být v růžové a hrát si s panenkou. A kluk? Ten zbožňuje modrou a auta. Ale proč vlastně?

Růžová nebyla vždy jen pro holčičky

Zamysleli jste se někdy nad tím, proč automaticky sáhneme po růžové, když vybíráme hračku nebo oblečení pro holčičku? A proč tu samou barvu vyloučíme, když se má jednat o chlapce?

Ještě na začátku 20. století by vám nikdo nevěřil, že růžová byla původně pro kluky. Proč? Protože růžová (nebo červená) symbolizuje sílu, vitalitu, rozhodnost. Modrá naopak byla spojována s jemností – modrými květy (ne, nadarmo se říká, že ženy jsou křehké jako květiny), nebo také s Pannou Marii, která bývá na obrazech tradičně zobrazována právě v modrém.

Často se setkáváme s tím, jak rodiče váhají: „Není ten zajíček moc klučičí pro holčičku?“ nebo „Ten muchláček myška je roztomilý, ale čekáme kluka… tak nevíme.“ Je překvapující, jak silně v nás barvy rezonují. Jako kdyby říkaly víc než jen to, jak vypadají. Ale odkud se to vlastně vzalo?

Když barvy začaly prodávat

V 50. letech přišel boom spotřební kultury a výrobcům došlo, že když rodiče rozliší zboží podle pohlaví, pravděpodobně nakoupí víc. A tak se barvy rozdělily – růžova pro děvčata a modra pro kluky. Oblečení, pokojíčky, hračky. A protože se často přizpůsobíme tomu, co vidíme v obchodech, začalo se to brát jako „norma“.

Opravdová barevná revoluce ale přišla až v 80. letech. Důvod? Ultrazvuk.

Právě prenatální diagnostika přinesla marketingovým týmům zcela nový nástroj – vědět pohlaví dítěte ještě dřív, než se narodí.

A co udělá reklama, když získá takový triumf? Zaměří se. Výrobci oblečení, hraček i výbaviček ucítili příležitost a růžová či modrá se stala vizuálním kódem, jak rozdělit trh a zdvojnásobit prodeje. Pro každé pohlaví jiné varianty, balení i obrázky.

Najednou nestačilo neutrální bodýčko nebo medvídek. A když máme doma dvě děti různých pohlaví, je těžké některé věci předat, protože kluk přeci nemůže nosit růžové tričko se srdíčkem. A tak se nakupuje znovu.

Barevný svět bez pravidel

Je naprosto lidské, když každý rodič chce, aby jeho dítě zapadlo, cítilo se dobře a nebylo „jiné“. Jenže někdy tím, že se snažíme, aby dítě zapadlo do šablon mu upíráme možnost vybrat si, co ho skutečně osloví.

Přitom právě děti v těchto volbách bývají naprosto svobodné. Tříletý kluk, který si zamiluje růžovou myšku. Holčička, která sahá po modrém zajíčku nebo černém jezevci. Neřeší, jestli je plyšák pro ně vhodný. Řeší, jestli je ta hračka zaujala.

A to je v Ababu pro nás klíčové. Nedělíme hračky podle kluka nebo holky. Nedáváme nálepky. Tvoříme pro děti s vědomím, že každé je originální.

Navrhujeme hračky, které rozvijí smysly, podněcují zvídavost, podporují soustředění a necháváme na dětech, co si z toho vyberou. Často mnohem líp než my dospělí.